Když Miloš Juha před téměř šesti lety nastoupil do Lesního závodu Boubín, čelil kvůli kůrovci kritické situaci. Roční těžba kůrovcem napadeného dřeva tehdy dosahovala 213 tisíc kubíků, což zatěžovalo jak les, tak ekonomiku závodu. Po letech intenzivní práce a zavedení preventivních opatření klesl jeho objem o 95 %. Dnes se daří napadené stromy odhalit včas, ještě před znehodnocením dřeva, což umožňuje jeho prodej za standardní cenu. Současná těžba kůrovcového dřeva představuje pouze jeden kubík na pět hektarů. I díky tomu patří Lesní závod Boubín mezi nejvýdělečnější lesní závody v republice. Boubínské lesy jsou zdravé s přirozenou obnovou přesahující 60 %, a to i v sousedství Národního parku Šumava, kde se proti kůrovci aktivně nezasahuje. Jak je to vůbec možné?
POPISEK: Miloš Juha, ředitel Lesního závodu Boubín, díky pečlivému monitoringu výskytu kůrovce a moderním technologiím snížil objem napadeného dřeva o 95 %.
V rozhovoru s ředitelem Milošem Juhou se dozvíte, jak se podařilo dostat kůrovce pod kontrolu pomocí systematického monitoringu a precizních zásahů za pomoci moderních technologií, jako je například kůrovcová kamera. Hovoří také o možnosti využití umělé inteligence v hospodaření a o dosažení rovnováhy mezi těžbou a přirozenou obnovou lesa.
Když si někdo stěžuje na kůrovcovou kalamitu, prý říkáte: „Jaký kůrovec, vážně? U nás ho máme pod kontrolou.“ Skutečně?
S nadsázkou říkám, že největším „přítelem“ kůrovce je dovolená. S kůrovcem se dá bojovat, ale je to trvalý úkol lesníků, který vyžaduje systematickou až pedantickou každodenní péči. Dáte kůrovci týden náskok a kontrolu pomalu ztrácíte. Největší problém nastává během vegetační sezony, kdy se často kryje s obdobím dovolených – a právě tehdy kůrovec získává navrch, pokud lesníci nejsou v akci. Ochrana lesa proti kůrovci je celoživotní a každodenní úděl. Hospodář nemůže vynechat žádný rok ani žádný měsíc, tedy kromě zimního období. Úspěch je vykoupen usilovnou a systematickou prací. Je potřeba se starat takřka o každý jednotlivý strom.
A to lze při rozloze téměř 40 tisíc hektarů lesa pečovat o každý jednotlivý strom?
Je to samozřejmě nadsázka, ale když les systematicky monitorujeme a víme, co se v něm děje, tak ta jednotlivá ohniska kůrovce snáze identifikujeme. My víme, kdy a jak ho vyhledávat a na jaké markanty a v jakém období se zaměřit. Každá část roku přináší jinou prioritu, ale základem je neustálé vnímání stavu lesa a znalost všeho, co v něm ovlivňuje jeho rovnováhu. Stromy v počátečním stadiu napadení kůrovce vytěžíme dříve, než se začne lavinovitě šířit. Obrovská výhoda je v tom, že takto vytěžené dřevo je stále kvalitní a lze za něj získat standardní cenu.
POPISEK: Kůrovcová kamera pomáhá včas odhalit závrty kůrovce. Včasné pokácení napadených stromů zachová hodnotu dřeva a zabrání šíření škůdce na další stromy.
Jak takový systematický preventivní monitoring funguje?
Základem je práce v terénu ve spojení se systematickou analýzou dat a následnou rychlou reakcí. Včasný nález napadeného stromu, který má ještě zelenou korunu a zdravé dřevo, je klíčový. Laická veřejnost často s nelibostí vidí pokácené „zdravé“ stromy, které jsou ale už v počáteční fázi napadení a nelze je zachránit. My se snažíme zachovat kvalitu dřeva před dalším zhoršením, například zamodráním. Díky včasné těžbě tak dokážeme i v boji s kůrovcem těžit zdravé, hodnotné dřevo. Navazují samozřejmě další obranné strategie.
Při tak obrovské rozloze lesa stále nechápu, jak to jde zvládnout.
Je to propracovaný systém. Na ředitelství v Hradci Králové máme specialistu na ochranu lesa, který spravuje detailní databázi kůrovců. Tato databáze se každoročně aktualizuje, protože jednotlivé roky na sebe navazují. Každý rok vyhodnocujeme průběh kalamity, tzv. kalamitní základ, a na jeho základě připravujeme obranná opatření na další sezonu. Sledujeme období rojení kůrovců, která na Šumavě nastávají obvykle dvakrát do roka, a na základě znalostí délky jejich vývoje plánujeme další kroky. Celý systém umožňuje průběžné bilancování podle přírůstku, zpracování a zbývajících napadených stromů, což je klíčové pro udržení kontroly nad kalamitou. Lesníci v terénu napadené stromy označují barvou a vedou o nich přesnou evidenci – kdy a kolik stromů označili. Tyto stromy je pak třeba co nejrychleji odtěžit. To nejdůležitější a nejtěžší je právě identifikace napadeného stromu včas.
POPISEK: Kvůli kůrovci není nutné kácet celý les (viz obrázek). Systematický monitoring výskytu kůrovce umožňuje včas odhalit a odstranit napadené stromy, zatímco zbytek lesa zůstává zachován.
Proto jste byl jeden z prvních, kdo přišel s myšlenkou kůrovcové kamery, která umožní jeho včasný záchyt? V čem ta kamera pomáhá?
Les je svou složitostí a členitým terénem náročný na monitoring. Drtinky, které kůrovec zanechává, se snadno spláchnou deštěm, a pak zbývá jen závrtový otvor v kůře, který je třeba najít. V členitém terénu je i pozorování s dalekohledem komplikované. Myšlenka kůrovcové kamery vznikla ze snahy identifikovat napadené stromy co nejrychleji a nejpřesněji. Zároveň jsem chtěl reagovat na neprofesionální praktiky, kdy se v soukromých lesích často kácejí nejen napadené stromy, ale i několik dalších řad preventivně. To považuji za nepřijatelné.
Jako profesionálové kácíme pouze jasně identifikované napadené stromy. Naším cílem je minimalizovat zásahy, ochránit stabilitu lesa a neprovádět zbytečné kácení, které by mohlo narušit jeho rovnováhu.
Pokud lesní hospodář přijme tento až pedanticky důsledný přístup, lze opravdu dosáhnout toho, že kůrovec nepředstavuje takovou hrozbu?
Rozhodně ano, nechme mluvit čísla. Obhospodařujeme téměř 40 tisíc hektarů lesa, přičemž jsme letos v našem katastru evidovali zhruba jen 8,5 tisíce kubíků dřeva napadeného kůrovcem. To je zanedbatelné množství ve srovnání s okolními vlastníky. Přitom máme velkou nevýhodu v tom, že sousedíme s šumavským národním parkem, kde se s kůrovcem nakládá jinak než u nás (pozn. aut.: aktivně se proti němu nezasahuje). V sousedících lokalitách evidujeme zhruba 5 tisíc kubíků kůrovcového dřeva. Kdybychom nesousedili s bezzásahovými zónami, tak by to číslo bylo možná poloviční.
POPISEK: Zdání může klamat – stromy vypadají zelené, ale už mohou být napadeny kůrovcem. Je nutné je co nejrychleji pokácet, aby se zabránilo šíření škůdce. Jakmile začne opadávat jehličí, je pozdě a kůrovec se šíří lavinovitě dál.
Takže z hlediska použitých technologií potřebujete kameru pro vizuální kontrolu stromů?
Když mluvíte o kameře, začíná to u primárního nálezu kůrovce. To je klíčový moment – najít napadený strom a odlišit ho od zdravých stromů. Různé lokality však vyžadují různý přístup, protože některé části lesa jsou cennější a každý strom navíc může být důležitý.
Kamera je zásadní pro potvrzení, že strom je skutečně napaden. Díky ní vidím závrty velmi detailně, podobně jako dalekohledem. Ale jak jsem říkal, ne všude lze dalekohled snadno použít. Představte si dospělý porost s podrostem dvoumetrového mlází. Ať odstupujete kamkoliv, do korun nevidíte. V takových případech je kamera neocenitelná – funguje jako prodloužená ruka, která umožňuje strom přesně identifikovat.
Takže po zjištění nálezu nastupuje zpracování dat a vyhodnocení míst, na která se zaměříte. Podobně jako lékař analyzuje snímky rentgenu a předchozí anamnézu?
Každý rok se opíráme o výsledky z předchozího roku. Na základě toho víme, kde kůrovec byl, a tam nás to zavede. Používáme lesnické mapy, které rozdělují les na různé věkové třídy podle stáří porostů. Zaměřujeme se především na stromy starší 60 let, protože mají vyvinuté lýko, ve kterém se kůrovec dokáže rozmnožovat. Mladší stromy nesledujeme, pokud nejde o výjimečné kalamitní situace, jaké jsme zažili na Šumavě. Takže naše pozornost se soustředí na starší porosty a na místa, kde byl kůrovec zaznamenán v minulých letech.
A pak zase přichází čas na důslednou práci v terénu.
Lesníci pak při pochůzkách vizuálně kontrolují stav stromů. Mnohdy už na dálku vidí, že něco není v pořádku – například podle jemných změn barvy koruny. Zdravý strom má sytě zelenou barvu, ale napadený strom může začít lehce šednout nebo měnit odstín. Setkal jsem se i s případem lesníka, který měl porušený barvocit a nebyl schopný tyto nuance rozpoznat. To je pak špatné.
Pokud se barva koruny začne měnit výrazněji, například začne reznout, používáme další technologie ve složitém terénu, jako je snímkování pomocí dronů. Tyto metody ale často přicházejí pozdě – spíše k potvrzení, že strom je už zasažený. Proto kladu důraz na to, že klíčové je najít napadený strom včas, kdy má ještě zelenou korunu, a identifikovat napadení podle závrtových otvorů, což je hlavní indikátor napadení kůrovci.
POPISEK: Kůrovcová kamera umožňuje lesníkům odhalit napadení stromu v rané fázi, což umožňuje cílené odstranění oslabených kusů a zamezení šíření škůdce.
Takže, když to shrneme s trochou nadsázky, pracujete jako chirurgové. Díky přesné diagnóze víte, kde hledat problém, a neztrácíte čas tam, kde to není potřeba.
Přesně tak. Praktická zkušenost v tom hraje klíčovou roli. Kromě toho také průběžně vzděláváme lesníky, pokud se objeví nové poznatky nebo metody. To mi připomíná jednu událost z minulosti. Vyznačili jsem velkou část lesa, která byla napadená kůrovcem. Pro laika ten les vypadal naprosto zdravě. Jeden člověk mi tehdy řekl, že se v podstatě stavíme do role bohů, protože rozhodujeme o osudu těch stromů.
Řekl jsem mu, že to tak není. Jsme profesionálové a víme, že strom je napadený, i když to laikovi nemusí být zjevné. Ten strom je už odsouzen k odumření a my ho včas zpracujeme. Díky tomu jsme schopni zabránit šíření kůrovců a dříví lépe zpeněžit, protože dřevo prodáváme ve zdravém stavu, a zároveň minimalizujeme další škody.
A zároveň ochráníte zbytek lesa.
Přesně tak, což je hlavní motto: Prevence a udržitelné hospodaření. Ochrana zbytku lesa je vždy to nejdůležitější. Má to řadu návazností. Nejde jen o to, že si kůrovec vezme další strom, ale také o stabilitu lesa. Pokud kůrovec není včas řešen, vznikají velké holiny, které destabilizují les a prodražují jeho obnovu.
Například při velkých poryvech větru, jako jsou orkány, se ukáže, jak byla péče o les efektivní. Zanedbaný kůrovec způsobuje, že les se otevírá a následně vznikají obrovské škody při větru. Čím dříve kůrovce identifikujeme, tím méně stromů musíme zpracovat. Vytěžených stromů je tedy minimum a to přispívá k tomu, že méně narušujeme les, který je pak odolnější vůči dalším vlivům.
Kdybyste měl doporučit nějaký další postup za využití nových technologií, co by mohlo celý proces zjednodušit?
Rozvoj technologií a umělé inteligence už dnes přináší spoustu možností i v lesním hospodářství. Primární myšlenka zůstává stejná – identifikovat kůrovcem napadený strom co nejdříve. Dříve jsme měli jen vizuální kontakt, viděli jsme závrty. Dnes už jsou kamery schopné i samy rozlišit třeba druh kůrovce, což je zásadní.
Pro nás je důležitý především lýkožrout smrkový, který je hlavním kalamitním škůdcem. Umím si představit, že by inteligentní kamera dokázala sama vyhodnotit napadený strom a upozornit obsluhu: „Tady něco je.“ Lesník by pak mohl ověřit situaci a určit, zda je strom napaden. S takovou kamerou by pak po lese mohl chodit i jen proškolený dělník.
Lesník se specializovaným vzděláním pak výsledky vyhodnotí a rozhodne o vytěžení?
Výrazně se tím zvýší efektivita práce, pokud lesník nemusí dělat pochůzky sám. Je potřeba si uvědomit, že mezi nalezením stromu a jeho zpracováním vždycky uběhne nějaký čas, během kterého kůrovec dále pracuje. Proto často navádíme lesníky, aby před příjezdem těžební techniky ověřili, zda nejsou napadené i okolní stromy. Umělá inteligence by mohla tento proces výrazně zjednodušit, například tím, že by těžař mohl snadno rychle zkontrolovat okolní stromy a potvrdit, zda jsou napadené.
Přesto finální rozhodnutí musí vždy udělat lesník, který je za les zodpovědný. Nemůžeme dopustit, aby někdo bez odborné kvalifikace jen tak označil stromy za napadené a vytěžil je třeba kvůli zjednodušení své práce nebo kvůli vyššímu výkonu. Naším cílem není vytěžit co nejvíc dřeva, ale co nejméně kůrovci napadeného dřeva, abychom zachovali strukturu porostu.
Tím se dostáváme k otázce efektivity a nákladů. Jak se takový systematický přístup ekonomicky vyplácí?
Když včas identifikujeme kůrovce a stromy vytěžíme dřív, než vzniknou zbytečné holiny, ušetříme spoustu peněz. Nemusíme investovat do následného zalesnění a výchovy nového lesa. Pokud vytěžíme jen tři až pět stromů, jedná se o malou část lesa, která nepotřebuje další zásahy. Je zde vysoká pravděpodobnost přirozené obnovy, což je obrovská výhoda. Tímto přístupem se zvyšuje i stabilita lesa, protože menší zásahy umožňují vznik nových skupin stromů a větší rozmanitost lesa.
Představte si starý porost, kde vypadnou tři nebo pět stromů. Vznikne prostor pro přirozenou obnovu, která vytváří spodní etáž porostu. Tato různorodost a věková pestrost lesa mají velký vliv na jeho odolnost vůči větru a dalším vlivům. Čím větší je taková rozmanitost, tím je les odolnější.
Nechová se kůrovec tak trochu jako lesník? Při jeho kontrolované populaci může pomoci se selekcí a přirozenou obnovou lesa.
Ona to vlastně není vůbec absurdní myšlenka. Kůrovec má přirozenou schopnost zaměřit se na oslabené stromy, například na ty, které jsou poškozené, vyvrácené větrem nebo jinak oslabené, třeba s natrženými kořeny. Tyto stromy už nemají dostatek vitality, a proto jsou pro kůrovce atraktivní.
Tohle ale platí pouze tehdy, když je kůrovec ve svém základním, minimálním stavu. V takovém případě má kůrovec dokonce pozitivní efekt – napadá jednotlivé oslabené stromy, které lesník může včas vytěžit, což prospívá zdraví celého lesa. Pokud je kůrovců málo, jejich množení je omezené i při nepředvídatelné větrné kalamitě. Když ale kůrovec dosáhne vysoké populační úrovně, už se neomezuje jen na oslabené stromy a začne napadat všechny bez rozdílu.
POPISEK: Kůrovcová kamera je snadno přenosná i v náročném terénu. Snímá povrch stromu a pomocí speciální aplikace na mobilním telefonu umožňuje lesníkovi odhalit závrty kůrovce v raném stadiu.
Začne tedy napadat i mladé stromy? To slyším prvně.
Setkal jsem se s tímto jevem během velké kůrovcové kalamity v národním parku, kdy kůrovec začal napadat i mlaziny, což bylo do té doby nemyslitelné. Profesionálové, kteří se s kůrovcem setkávali celý život, říkali, že to nikdy předtím neviděli.
Takže když je kůrovec v základním stavu, dokáže ukázat na jednotlivé problematické stromy, a pokud je včas vytěžíme, prospívá to lesu. Ale pokud kůrovce necháme přemnožit, napadne bez rozdílu všechny stromy – zdravé, vitální i ty geneticky nejkvalitnější. Pak už to není selektivní proces, ale masivní destrukce.
Pomohlo by k nalezení ohnisek kůrovce třeba využití dronů?
Pouze částečně, drony nejsou zatím schopny odhalit jen kůrovci napadené stromy. Jak kůrovec dokončuje svůj vývoj, napadené stromy začnou výrazně chřadnout. Například na přelomu července, kdy přijdou vysoké teploty, začnou některé stromy doslova „svítit“ změnou barvy. V tomto období lze drony efektivně použít k nalezení těchto zrzavých stromů, které mohou být přehlédnuty, například kvůli členitému terénu.
Problém je, že takový strom obvykle není osamocený. Kolem něj jsou často další napadené stromy, protože kůrovec se v této oblasti už přerojil. Dron tak může pomoci identifikovat již napadená ohniska, ale neumožňuje skutečně včasný záchyt.
POPISEK: S kůrovcem lze bojovat i jinak než ponecháním lesa, aby se sám zotavil, což trvá desítky let (viz obrázek bezzásahové zóny Národního parku). Lesní závod Boubín díky monitoringu a včasným zásahům udržuje kůrovce pod kontrolou i v těsné blízkosti bezzásahových zón.
Když drony nezachytí napadení včas, je nějaká technologie, která by to mohla vyřešit?
Pohled shora není dostatečně spolehlivý. Zjistíte, že strom je nemocný, ale nejde jasně říct, že je napaden kůrovcem. Barevná změna přichází až pozdě, kdy už kůrovec ve svém vývoji výrazně pokročil. Drony jsou schopné zachytit jemné barevné nuance, ale problém je, že barevná změna může mít mnoho příčin. Nemusí to být kůrovec – může to být třeba houbové onemocnění, jako václavka, nebo strom chřadne z jiných důvodů.
Roli hraje i počasí. Například pokud je léto chladné s vysokými srážkami, koruny stromů zůstávají déle zelené, i když vývoj kůrovce pokračuje. V takovém případě jsou drtinky splachovány a lesník nemá žádný viditelný indikátor, pouze závrtové otvory. Tato situace je pro lesníky nejobtížnější, protože nemají jasné vizuální změny a musí se spolehnout pouze na hledání závrtových otvorů.
Proto jsem se zaměřil na možnost rozpoznání závrtových otvorů. Tam se zatím nejvíce osvědčila právě kůrovcová kamera. Je lehce ovladatelná a mobilní. Zvládne ji ovládat i vyškolený lesní dělník.
Vraťme se k vytěžení napadeného dřeva, což veřejnost nejvíce dráždí.
To je opravdu velmi důležitý moment, kdy se dá hodně získat, ale i zkazit. Představte si situaci, která se často stává: traktorista s těžařem přijedou na místo, kde jsou vyznačené tři stromy. Tyto tři stromy vytěží, ale během té doby mohl lesník identifikovat dalších pět napadených stromů. Jenže těžaři odjedou a ty napadené stromy tam zůstanou. Lesník se vrátí třeba za týden nebo za čtrnáct dní a zjistí, že napadení pokročilo, a objeví další stromy. Musí tedy znovu volat těžaře, aby se na místo vrátili. Všechny tyto přejezdy a neefektivita se promítají do zvýšených nákladů. Je tedy klíčové, aby těžař, když už na místo přijede, měl jistotu, že vytěží všechny napadené stromy a odjede s čistým lesem.
Kůrovec nejvíce napadá stromy starší 60 let. Chápu správně, že to jsou stromy, které pro vás mají největší ekonomickou hodnotu?
Ano, šedesáti- a víceleté stromy už mají požadované dimenze a prodávají se za nejvyšší ceny. Proto je klíčové napadený strom vytěžit včas. Když je ještě čerstvý, můžeme ho například prodat za tři tisíce korun za kubík. Ale pokud strom uschne, zamodrá kvůli působení kůrovce a ztratí svou čerstvost, prodáme ho třeba jen za dva tisíce korun za kubík. U lesního závodu naší velikosti, kde máme roční plán těžby přes 300 tisíc kubíků, bychom se po pozdním odtěžení snadno dostali do ztráty v desítkách milionů korun.
Jak byste shrnul klíčové kroky, díky kterým patříte mezi ekonomicky nejúspěšnější lesní závody?
Jednoduše bych to shrnul jako trvale udržitelné lesnictví. To znamená, že v lese hospodaříme tak, aby nedocházelo k nadměrnému odtěžování dřeva, třeba kvůli kůrovci, a následně ke zbytečnému zalesňování ve velkých plochách. Tím se vyhýbáme propadům, které by nastaly kvůli obnově a péči o poškozený a nově vznikající les. Při udržování lesa v optimálním stavu nejsou nutné zásadní zásahy do jeho ekosystému. Pokud les udržuji stabilní a zdravý, mohu dlouhodobě hospodařit efektivně a s vysokým podílem přirozené obnovy, která je prakticky zadarmo.